Jak básníci brzo umřou

Tak a pak že se zázraky nedějí! Do kin se dostává pátý díl Básníků (s nějakým vychytaným dodatkem) a světe div se, prý je dobrý a když už to prohlásí i stále zarytě rýpající Mirka Spáčilová, dá se mluvit o zázraku. Moc si to neumím představit. Čtyřicetiletý Štěpánek bude s boulí na kalhotách způsobenou erekcí šeptat básničky do ucha jiné, čtyřicetileté, "dívce" a Kendy bude poskakovat kolem a dělat si z rukou obdélníček... Ale nebudu negativista, třeba už mu hormonální výboje odešly a nyní spokojeně balí i přes svou impotenci.

Má neschopnost pochopit "nápady" řidiček je až pověstná. Možná už bych si mohl dát pokoj, nic jsem doteď svým vztekáním nedokázal, ale já si prostě nemohu pomoct! Vezměte si například blinkr, běžné příslušenství vozidla. Muž jede po městě a chce zatočit, tak dá blinkr a začně brzdit, aby bezpečně odbočil. Žena odbočuje, začně brzdit, skoro zastaví a až poté dává blinkr, protože si jednou v autoškole spletla pořadí a už jí to zůstalo. Já, řídič jedoucí za touto ženou, nejspíš budu muset rychle začít brzdit, možná budu muset vyjet i ze svého pruhu a kdoví, třeba mě sejme autobus a bude z toho deset mrtvých. Možná trochu přeháním, ale stvoření, která si kupují auta podle toho, jestli mají na stínítku u řidiče zrcátko, aby ho potom sklápěly na křižovatkách a upravovaly svou vizáž, si opravdu nezaslouží právo na řidičský průkaz!

Je sobota a já vyrazil na zvláštní směnu. Kolega spí. Jsou dvě hodiny odpoledne a on spí. Na gauči. Nebudu ho budit, aspoň se bude odpoledne stydět. Slintá... je to hrůza.