O Nemocnici, mrazu a sociálním cítění

Dnešek jsem začal příjemným probuzením — 15 stupňů Celsia v bytě je opravdu chuťovka — ve vaně se rachnil tučňák, v kuchyni čekal neslazený ice tea a večer ještě orosená okna byla zamrzlá. Využil jsem je k apelu na své spoluobčany a poznamenal jsem je větou "Jděte už s nemocnicí do prdele". Byla to reakce na včerehší díl Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Tahle sbírka magorů a dementů už je opravdu spíše k pláči než k smíchu. V jeden moment tohoto dílu jsem se však opravdu smál:

• Pohled na akvárium s rybičkami, v pokoji je šero:


• ženský hlas: "Ach Mirku... Mirku... MIRKUUUU..."


• mužský hlas: "Promiň"


• ženský hlas: "To nic"

Rybičky i nadále v klidu pijí vodu, záběr se přesouvá na Machovce a jeho bernardýna, kterým nevyšel zoufalý pokus o soulož. Tohle opravdu v Chicago Hope nenajdete...

Po NNKMPDL následoval Wolfentanz, kde bílý kojot běhal za tatrankami a i když mě tvary Costnerova pozadí přivádí až do extáze, rozhodl jsem se věnovat své něžnější polovičce a zadýchaný jsem usnul.

Teď je venku krásně bílo, Vltava se odpařuje a já asi vyrazím udělat pár snímků této magické krajiny... mé vysněné akty to nejsou, ale Saudek taky nezačínal s nahotinkami, tím jsem si jist! Začal nějakou tou blbě oblečenou krajinkou, udělal pár detailních záběrů na namražené zábradlí, zachytil zajímavé světlo na pumpě obalené slámou a nakonec se nechal zneužít svou rozvedenou tetou. Já rozvedenou tetu nemám, ale jinak jdu v jeho stopách.

Známý mi líčil, jak mu vázne komunikace s přítelkyní. Vzpomněl jsem si na dnes již legendární Medvědovo vyprávění. S láskou a oddaností tento zhruba půltunový hromotluk popisoval, jak s oblibou svou držkující přítelkyni vždy zasedne a ona tu klapačku zavře. Berte to jako radu od Kanibala, je to prosté, účinné.

Včera jsem v Delvitě málem dostal přes hubu, když jsem na zprávu v rádiu o zadlužení každého z nás pro příští rok poznamenal, že já nikomu nic nedlužím, že je to Špidlův boj. Jakýsi sedmdesátník se zrcátkem na temeni a sukovou holí v ruce mě polohlasem peskoval za sociální cynismus. Měl pravdu, spíš mi lichotil, a přestože jsem měl náladu na věcnou a zdravou diskusi, jeho holi jsem raději unikl. Schytalo to balení minerálky... důchodce diskutoval po svém. Ostatně Robin Hood české politiky Zdeněk Škromach vám rád svou vizi popíše: www.zdenek-skromach.cz Baldachýnovy dotazy ignorujte, má rád prdění sleďů, ale jinak je to hnusný pravičák.

Do Evropského parlamentu přišly jakési dopisové bomby. Já je neposlal, to vím jistě, také vím jistě, že jen málo lidí si takovou poštu zaslouží. Jen ti co kradou, lžou, žijí v sodomii a čumí na telenovely. Naštěstí jsem přestal argentinskou tvorbu sledovat. To bylo těsně!